Sněmovna přijala výjimku z ESG reportingu pro firmy do 1000 zaměstnanců

Poslanecká sněmovna ČR právě schválila klíčovou změnu: povinnost zveřejňovat zprávu o udržitelnosti se od roku 2025 bude týkat jen firem s více než 1 000 zaměstnanci. Zprávu tak nakonec nebude muset vypracovat tolik firem, jak se původně očekávalo – změna přináší úlevu především středně velkým podnikům. Na české úrovni je to tedy oficiální – návrh teď putuje do Senátu a k prezidentovi. Je však vysoce pravděpodobné, že změna skutečně vstoupí v platnost.

Kdo nakonec bude muset reportovat?

Od roku 2025 se bude povinnost podávat zprávu o udržitelnosti týkat už jen firem s více než 1 000 zaměstnanci, přičemž ostatní zákonná kritéria zůstávají věcně zachována, i když došlo k drobnému zpřesnění jejich formulace.

To znamená, že reportovat budou muset pouze firmy, které mají nad 1000 zaměstnanců a zároveň:

• jsou obchodní společností, spořitelním nebo úvěrním družstvem, nebo pojišťovnou (nově se tak nepočítá např. s některými typy družstev nebo veřejnoprávními subjekty),
• jsou subjektem veřejného zájmu,
• a jsou velkou účetní jednotkou podle zákona o účetnictví.

Změna se vztahuje už na účetní období začínající 1. ledna 2025 – firmy, které se na reporting připravovaly v domnění, že budou muset zveřejnit zprávu v roce 2026 za rok 2025, se této povinnosti nově vyhnou, pokud nesplní nově zvýšený limit zaměstnanců. Dosavadní znění zákona, které se bude měnit, naleznete zde.

Na evropské úrovni ale stále panuje nejistota, jestli se povinnost ESG reportingu skutečně odloží v rámci tzv. Omnibus balíčku. Nedávno začala totiž EU ombudsmanka zkoumat stížnosti některých neziskových organizací, dle kterých je jednání EU komise v rámci Omnibus balíčku problematické.

Tlak na udržitelnost tím nekončí

Změna prahu pro povinný ESG reporting podle CSRD přináší mnoha firmám úlevu, ale neměla by být chápána jako signál k úplnému ústupu od udržitelnosti, protože:
 

• i menší a střední firmy budou dál čelit požadavkům ze strany odběratelů či bank,
• banky budou dál posuzovat, jestli firma působí v oblasti činností, které mají dopad na udržitelnost, a nakolik splňuje kritéria podle EU Taxonomie
• firmy, které si spočítají uhlíkovou stopu a budou mít jasno v dodavatelských řetězcích nebo využijí dobrovolný reporting dle VSME standardů, získají výhodu a budou moci lépe řídit svá rizika a dopady,
• a díky tomu získají lepší konkurenceschopnost a posílí reputaci firmy.

Jedno je jisté – s udržitelností se dá začít již hned bez ohledu na legislativu – srozumitelně, efektivně a přitom strategicky.